Zkušenost od Tamary

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 23. 4. 2012 0:00
Napsal tamara
Zobrazeno: 9009

Prosinec 2011

Sedím na břehu moře, koukám na skalnaté masivy, voda teploučká. Je mi fajn. Nějak si v duchu rekapituluji život….Manželství s násilníkem, útěk s dětmi do azylového domu, soudy, návrat do vybydleného bytu, psychiatrie, sebevražedné pokusy dcery, dcera na pervitinu…Vše jsem ustála a teďka je mi fajn. JE MI FAJN. Tak dobře, až se mi někde v koutku duše objevuje vykřičník – co přijde za ránu.

 

Vánoce 2011

Připravujeme se na každoroční dopolední vánoční procházku. Češu se u zrcadla a najednou si všimnu boule na krku – nebolí, je docela velká. Pracuji v nemocnici, tak se mi po svátcích na ni někdo jukne.

4. leden 2012

Jdu pracovně řešit problém na kliniku ORL. Když už tam jsem, předvedu svojí bouli. Paní doktorka Barvířová mě prohlídne, pošle na sono. Hned prý udělají punkční biopsii. Souhlasím, trochu se podivím, proč mě paní doktorka drží za ruku. Jakousi šílenou jehlu mi zapíchnou do krku a na obrazovce hledají správné místo k odběru. Mám zavřené oči a přeju si, ať už je po všem. Ale chyba. Potřebují ještě jeden vzorek. Tak držím. A začíná má první „čekačka“ na výsledky. Po třech dnech nikdo neví nic – vzorek se znehodnotil? Posílají mě na hematoonkologii na vyšetření krve. Souběžně dostávám termín operace na 20. ledna.

Únor 2012

Jsem po operaci a další „čekačka“. Paní doktorka na hematoonkologii mi má sdělit výsledky z krevních testů a mé odebrané boule. Dvě hodiny sedím v čekárně, pozoruji lidi – většinou chodí ve dvou – jeden je téměř vždy zdatnější (akčnější). Začínám mít divný pocit, prostředí na mne dopadá. A jdu na řadu. Sedím na židli v ordinaci a chytám větu….“o onemocnění krve se nejedná
(huráááá), ale odebrali vám karcinom……………………….“. Koukám oknem na tramvaje na Karlově náměstí ………..“ jde o metastázu v cystě, primární ložisko není známo………….“. Sakra, vůbec tomu nerozumím. Paní doktorka volá na onkologii a domlouvá mi termín návštěvy (předává mě). Stojím před poliklinikou , jsem úplně zmatená, koukám do papírů, které jsem dostala….To znamená, že mám rakovinu? Do auta spíš dolezu než dojdu, komu mám zavolat – nebo radši nevolat? Zmatek v hlavě.

Na ORL mě posílají na CT a domlouvají další termín nástupu do nemocnice – tentokrát na panendoskopii . Je to fofr, termín za dva dny. Běhám od jednoho doktora k druhému znovu předoperační vyšetření. Chvíli se tvářím hrozně statečně, utěšuji dceru i mamku, ale pak přijde vlna něčeho šíleného co roluje a roluje.

Sedím na onkologii, paní doktorka mi vysvětluje jak probíhá léčba, prohlíží CT a zeptá se: „Oni vám tu bouli neodstranili?“….cože? Vždyť už jsem pod kudlou byla dvakrát!! Prý tam zase něco vidí! Posílá mě na PET/CT, pak další postup.

Jsem úplně zdecimovaná, pořád na něco čekám, snažím se hledat informace na internetu, ale tato diagnózo je neobvyklá – jak mi řekli na onkologii. Ložisko neznámé – prý se někdy nenajde ani po pitvě – povzbuzující.

 

Březen 2012

Čekám na termín vyšetření PET. Najednou telefon – volá paní doktorka z ORL, ať se zastavím. Letím jak splašená – co se děje? Vypadá to na další bujení, po PETu hned na ORL – onkologii do Motola k dalšímu postupu.

V Motole dostávám termín operace na krční blokovou disekci I.-V. Laicky mi vysvětlují, že mi v podstatě vyberou půlku krku až k uchu. Termín nástupu za týden, abych stihla další předoperační vyšetření. Poprvé totálně nezvládám. Jedu autem brečím jak malé dítě. Mám pocit, že po dvou zákrocích ten třetí už nezvládnu – během dvou měsíců třikrát narkóza. Ještě mě upozornili, že se jedná o rozsáhlý výkon. Já to nedám, jsem totálně rozložená.

20. březen

Nastupuji do Motola, zítra operace. Moje zlatá maminka a dcera Nikolka jsou tam až do večera se mnou. Na sál jsem naplánovaná kolem 10:00 hod. Čekám na pokoji, klepu se. Vedle na posteli leží starší paní Iva (už po operaci) a vidí , jak to se mnou cvičí. Až do odvozu na sál si se mnou povídá (díky jí!).

Probouzím se kole 15:00 na JIPU. Vedou ze mě různé hadičky, je mi zle. Tak nějak přežívám prvních 24 hodin. Druhý den zjišťuji, že necítím půlku obličeje, mám pokleslý koutek, ucho bych si mohla uříznout jak van Gogh a nevěděla bych o tom. Po přeložení na oddělení mě bolí a brní ruka a nemůžu jí zvednout. Takže bude nutná dlouhá rehabilitace a původní stav to prý nikdy už nebude.

Po propuštění bude následovat ozařování a rehabilitace. Ve vzpřímeném stavu vydržím mít hlavu tak max. 2 hodiny. Zjišťuji si vše o ozařování, konzultuji s jinými lékaři tuto terapii vzhledem k mé diagnóze. Rozhodnutí je neozařovat (mé). Paní doktorka mi naplánuje každé 2 měsíce kontrolu.

Momentálně chodím na rehabilitaci, střídají mi rehabilitaci krku a ruky. Odcházím bolavá a zdecimovaná. Ale věřím, že to zdolám.

Nevím jestli toto je již konec léčby, ale ve chvílích, kdy jsem byla hodně dole mě držela dcera a mamka. Pro ně jsem chtěla vydržet. A pak mi moc pomohl tento web a zprávy od Honzy. Tím chci říci, že vždy se najde alespoň něco, proč TO NEVZDAT.

Tamara