... a Život běží dál - 2.díl

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 11. 3. 2013 12:17
Napsal martina
Zobrazeno: 8865

 2. Díl

Praktické rady, pocity a myšlenky - jak je zvládnout a utřídit.

Celou tuto část jsem byla schopna sepsat až po roce od toho smutného dne.

 

Má rada na začátek: staňte se realistou a praktickým člověkem, určete si priority a staňte se tak trochu strojem. Vše, co budete muset zvládat, je na jednoho člověka příliš a i dva by měli co dělat. Nebojte se říci si o pomoc v rodině, pokud to jen trochu jde a nějakou máte. Oni sami prožívají velkou bolest, ale vědí, že vy jste na tom ještě hůř, vědí, že pomoc potřebujete, jen nevědí jak s vámi mluvit. Můžete mít pocit, že od vás všichni dávají ruce pryč, že vám nikdo nerozumí, bojí se s vámi mluvit apod. Tento pocit může trvat i několik měsíců, ale věřte, že to tak není. Je potřeba se někde vyplakat a vypovídat. K tomu je ale lépe najít si kamarádku nebo odborníka. Rodina to v začátcích nese těžce. Hodně zde pomáhají děti, nebojte se je svěřit do péče babiček, dědečků a tetiček. Uděláte si tak čas sama pro sebe, zařídíte spoustu věcí po úřadech, které prostě musíte zařídit, nikdo jiný je za vás nevyřídí. A nebo si prostě jen lehněte, vyplačte, usněte a až se probudíte, zase budete o něco silnější k dalšímu boji. Musím říci, že spánek pomáhá nejen na chvíli zapomenout, ale opravdu dodává sílu. V mém případě byl spánek nedostatkové zboží už od narození dvojčat, ale teď jsem ho potřebovala dvojnásob a tak jsem musela dokázat využít každou volnou chvilku, kdy děti byly u babiček na to, abych nejen vše potřebné zařídila, ale prospala se a získala sílu.

Poté, co si vy sama dle možností utřídíte myšlenky a z nejhoršího budete venku, je řada začít se věnovat dětem, a to ještě mnohem intenzivněji, než kdy předtím. Musí pocítit, že už žádné jiné nebezpečí tohoto typu nehrozí. A věřte nebo ne, dítě to vnímá ihned. Dává to najevo tak, že vás nikam nechce pustit, je pořád s vámi a i když dříve bylo rádo u prarodičů, najednou se mu nechce, když odjíždíte, pláče a naříká. Čím starší dítě, tím horší. Pokud máte malé děti ve věku do 3 let, je to smutné, ale relativně ne tak kruté pro ně samotné. Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí a přívětivostí se smíří s faktem, že tatínek není. Samozřejmě je nutné jim říci pravdu a vysvětlit vše, nesnažte se je ušetřit lží a vymýšlením, obrátí se to proti vám. Otázky typu: „A kdy už tatínek přijede, kdy přijde,“ budou na denním pořádku. Děti přijmou fakt o smrti velice dobře, ale nerozumějí mu. A tak se stále ptají a vy se slzami v očích a bolestí v srdci trpělivě vysvětlujete, že tatínek je v nebíčku, ale v srdíčkách je s námi. Pro začátek to stačí.

Tím, jak děti rostou, jim můžete říkat více o tom, proč už tatínek není a vysvětlovat, co se vlastně stalo a co smrt je. Na hřbitov jsme začali chodit za tatínkem jako na návštěvu a povídali si tam. Děti se vyptávaly, běhaly a pomáhaly upravovat kytičky na hrobě. Stal se z toho rituál a děti si časem na vše zvykly. Myslím, že po pár měsících žily opět ten svůj šťastný dětský život, jen já se pro ně stala mámou a tátou dohromady. Dnes, téměř po roce, už jen konstatují: „Náš tatínek je v nebíčku a už je mu dobře,“ a mně je stále stejně smutno. Jak ráda bych byla dítětem. Pokud máte děti starší, je to asi mnohem větší problém a netroufám si o tom zde psát, když s tím nemám zkušenost. Ale pokud bych si nevěděla rady, neváhala bych navštívit i psychologa a poradila se. Dětská dušička je sice silná a přizpůsobivá, ale velice křehká a stačí málo a je zničená na dlouhý čas.

Vaše materiální zabezpečení a ekonomická situace, pokud jste měli uzavřené pojistky, je alespoň trochu vyřešená. Já nic takového neměla, ani pojištění hypotéky (dnes už je snad povinné) a na krku více jak 2 milionový dluh na hypotéce a ostatních půjčkách za dům. Manžel měl životní pojistku na 100 tisíc, z toho jsem zvládla pokrýt jen to, co nejvíce hořelo na splátkách, protože první pravidelné příjmy v podobě důchodů nám přišly až tři měsíce po smrti manžela. První tři měsíce jsme žili jen z mateřské 7,5 tisíce a z darů od rodiny. Samozřejmě jsem situaci musela řešit a nečekat, co mi kdo dá. Začala jsem prodávat věci po dětech, nepotřebné věci a věci z pozůstalosti. Kamarádky mi vozily věci po svých dětech, příbuzenstvo se přidalo a tak jsem si pomalu začala alespoň trochu finančně přilepšovat k mateřské. Dnes už mám živnostenský list a prodeji se věnuji jako vedlejší pracovní činnosti. Nejen, že si tím přivydělám, ale baví mě to, spojila jsem příjemné s užitečným. A to je důležité. Najděte si práci, jakoukoliv, a uspokojení v nějaké smysluplné činnosti. Pokud máte velké finanční potíže, asi to vaši situaci nevyřeší, ale rozhodně nezhorší. A vy se z toho úplně nezblázníte.

Bylo by snadné se zhroutit, ale zrovna když vy chcete, tak to na povel nejde. Takže „dělání, dělání, všechny smutky zahání“ je pravda:-) Já pracuji i 15 hodin denně a odpočinek neznám. Každý měsíc musím vydělat za dva lidi a vše poplatit. Nevím, jak dlouho to bude udržitelné a také, jak dlouho mi bude zdraví sloužit, ale dokud to půjde, budu se snažit to vydržet. Nechci, aby děti přišly o domov, kde jsou zvyklé a šťastné. Prodat dům a jít bydlet do podnájmu se dá vždycky. Ovšem jsou lidé, kteří nemají ani to a nemají co prodat a jak řešit nastalou situaci. Například ovdovělá maminka s dvěma dětmi do 5 let, jejíž manžel neměl odpracovaných dost let na důchod, dostane minimální vdovský a sirotčí důchod. Další úskalí číhají z různých předpisů a zákonů. Bohužel stát takto postiženým ovdovělým maminkám/tatínkům nijak zvlášť nepomáhá, na nic takového v zákonech není pamatováno, žádná dobrá rada není. Zde mi nezbývá než přiznat, že to je celoživotní boj a záleží jen na vás, jak se s tím poperete.

Další problém na vás čeká v podobě úřednického šimla a doby trvání vyřízení dědického řízení. Pokud máte nezletilé děti, počítejte s trváním až 1 rok, jinak cca 3-6měsíců. Po celou tu dobu nemůžete s ničím disponovat. Máte-li tedy dům a hypotéku, v prvním roce ho rozhodně neprodáte, abyste mohli vše zaplatit apod. Nikoho nezajímá, jestli máte na splátky nebo ne. Podobné je to se společným účtem manželů, který vám notáři obstaví a uvolní až po skončení dědického řízení. Nezbývá, než v případě úmrtí (věřím, že myšlenky ani chuť na to nejsou) během pár dnů urychleně hotovost vybrat, zřídit si vlastní účet, znovu zadat veškeré povinné platby inkasa apod. a tak se vyhnout velkým nepříjemnostem. Vím, že raději by člověk zalezl do koutka a tam tiše skučel jako zvíře, ale jsou tu děti a vy jste jediní, koho mají. Spoléhají na vás a bohužel i finančně je musíte zajistit vy. Co se týká vyřizování příspěvků od sociálky, dávky jsou do 2 měsíců vyřízené a na účtu. Vyřízení důchodů je otázka 3-6měsíců, vše vám doplatí zpětně k datu úmrtí partnera. Podrobné informace a rady jsou k dočtení zde: http://www.mpsv.cz/cs/620, ale je to hodně o tom, na koho na úřadech narazíte.

Práce, děti, koníčky a smutné večery. Práce je vždy dost. Pokud jste na mateřské, jistě vám děti přes den nedovolí moc truchlit a v zaměstnání je to podobné. Na koníčky moc náladu mít nebudete, ale pokud to jen trochu půjde, dělejte si radost i maličkostmi. Nejhorší jsou večery a noci……. Bohužel na to rada není a jen čas pomalu zahojí ránu a otupí vaši bolest, projít si tím musíte. Nebraňte se časem poznat nové lidi, když vás někdo někam pozve do společnosti a i když nebudete mít náladu - jděte! Je dobré se vyplakat a vypovídat, ale je dobré taky začít „normálně“ žít a začlenit se do běžného života.

Po skončení mateřské dovolené se mi povedlo, vzhledem k naší nastalé situaci, dostat děti do státní mateřské školky, ale samozřejmost to není. Co s tím, když jste najednou matka samoživitelka ne vlastní vinou? A konec mateřské za dveřmi? Verdikt z vaší školky je „Nepřijato“ a v zaměstnání, které nutně potřebujete, na vás nechtějí počkat nebo vám nabídnou, že na vás rok počkají, ale vy od státu dostanete sotva 4 tisíce mateřskou. Z čeho budete žít a kde máte jistotu, že za rok dítko do školky vezmou? To vše jsou otázky a problémy, které by měl řešit někdo jiný a někde jinde na jiné úrovni. Bohužel poradit si musíte v reálném životě vy samy. Zkuste odvolání, nevzdávejte to a obraťte se i na vyšší úřady, zde je důležitá vytrvalost. Vy jste totiž ti potřební a školky by ze zákona měly pro náhlé sociální případy mít rezervní místa. Je důležité si uvědomit, že do mateřských a jiných nestátních zařízení podobného typu s měsíční cenou za hlídání 1 dítěte kolem 10 tisíc a i více si mohou dovolit dávat děti jen rodiče, kteří na to mají Takže pokud vám dá někdo tuto úžasnou radu, s úsměvem na tváři ho pošlete do patřičných míst. Mluvím z vlastní zkušenosti, bylo mi to nabídnuto.

Malá poznámka, pokud nemáte řidičák nebo se jen bojíte řídit, co nejdříve tento nedostatek napravte. Usnadní vám to život a ušetří spoustu času. Nákupy, děti do škol, na kroužky, úřady a i vy sama budete mobilnější, rychlejší a nezávislá. Samozřejmě pokud jste z města a máte vše hned za rohem, je tato poznámka bezpředmětná. A pokud se jen bojíte řídit, tak jako jsem se bála já, za měsíc vše bylo překonáno a dnes řídím ráda a snad i dobře. Mohu s dětmi jezdit na výlety, sama si dojedu vyřídit, co potřebuji, a v neposlední řadě, když se něco stane dětem, do nemocnice k lékaři se dostanete rychleji.